Poctivě se vyhýbáte pečivu i těstovinám, pizzu jste odsunula na černou listinu a ta kila pořád nejdou dolů. A pak si zajedete na dovolenou do Itálie a vidíte hubené Italky u talířů plných všech zakázaných pochutin, a ještě k tomu k vašemu pohoršení popíjejí víno. To naštve. Mají tu štíhlost snad v genech nebo jak to dělají?
Jak vypadá běžný italský jídelníček?
Zatímco západní svět včetně České republiky tloustne a tloustne, obezita v Itálii se drží na deseti procentech. Přitom když vidíte obvyklé denní menu průměrné italské rodiny, najdete tam položky, které vám dietolog přísně vyškrtnul z jídelníčku. Týká se to hlavně produktů z bílé mouky – chleba, těstoviny i pizza jsou dnes doslova démonizovány. Italky si ale klidně dají k obědu misku těstovin, a to nejen jako hlavní jídlo, ale coby první chod! Potom ještě následuje ryba se salátem, případně pečená drůbež s brambory. A samozřejmě dezert.
K večeři bez ostychu slupnou jako předkrm topinku a poté zdlábnou celou pizzu. A snídaně? Rozhodně to není největší jídlo dne, jak to dnes všude doporučují na internetu. Ne, Italové do sebe ráno hodí šíleně silné kafe a zaplácnou se kouskem sladkého pečiva – přesně tím, které jste si na svém dietním plánu označila varovným červeným křížkem.
Není to fér, říkáte? Tak se pojďte podívat, co Italové dělají jinak.
Příprava těstovin
Těstoviny vaří „al dente“
V porovnání s chlebem, rýží a brambory mají těstoviny překvapivě nízkou glykemickou zátěž – polopaticky řečeno, hladina cukru v krvi se po jejich konzumaci tolik nezvedá. Má to ale háček: při delším vaření se tuto výhoda ztrácí. Italové proto vaří těstoviny „al dente“, tedy „na skus“ – nesmějí být příliš měkké a už vůbec ne rozvařené.
Malé porce
Když si Čech dělá k večeři těstoviny, navaří jich celý kotel. Italové k tomu přistupují trochu jinak – tím, že jsou u nich těstoviny většinou prvním chodem, nemohou si jich naložit plný talíř. Dají si opravdu jen malou mističku.
Zapomeňte na kečup a konzervy
Pokud by vás v Itálii napadlo špagety dochutit kečupem, vyhodí vás z restaurace. Pravá italská omáčka na těstoviny se skládá z čistě přírodních surovin. A složení bývá velmi jednoduché. Co je zajímavé, tradiční italské omáčky jsou tak prosté, že na ně na českém internetu skoro nenajdete recepty – kuchaři a bloggeři mají asi pocit, že je musí něčím ozvláštnit, aby se jejich recept trochu lišily od ostatních. Takže tam třeba přidají obří kus másla. Nebo tam vlijí smetanu. Použijí tři druhy sýrů…
Dalším českým nešvarem je používání rajčat z konzervy. V obchodech snad nemáme čerstvá? Nepěstujeme je na zahrádkách? Pokud se nechcete zdržovat jejich loupáním a vadí vám žvýkat kousky slupek, omáčku můžete rozmixovat ponorným mixérem.
Italská omáčka na špagety – v jednoduchosti je zdraví
Základní italská rajčatová omáčka na těstoviny je naprosto jednoduchá. Do pánve vlijete trochu olivového oleje a osmahnete na něm nasekaný česnek. Pro pikantnějí chuť je možné spolu s česnekem osmahnout i chilli papričku. Přidáte nakrájená čerstvá rajčata a dusíte pod poklicí, až se rozvaří. Dochucujete jen pepřem a bylinkami. Sůl není třeba, protože výsledný pokrm na talíři posypeme parmazánem nebo jiným tvrdým sýrem, a ten bývá slaný dostatečně.
Aktivní životní styl
Ačkoli se tedy Italky neváhají pořádně najíst, složení jejich tradičních pokrmů je natolik prosté a přírodní, že nejde o žádné kalorické bomby. V italské kuchyni najdeme minimum vysoce zpracovaných potravin, minimum uzenin a velmi málo červeného či tučného masa. Preferují se ryby a drůbež, doplněné zeleninovou přílohou. Vše se buď peče nebo dusí, smažený řízek si Ital dopřeje snad jen při návštěvě Vídně či Prahy.
A také nesmíme zapomínat na italský životní styl. Všimli jste si, kolik lidí jezdí v italských městech na kole? A kolik z nich se večer raději vydá někam tančit, než aby seděli doma u televize? Pro štíhlou postavu nemusíte dřít v posilovně. Stačí změnit každodenní návyky a být aktivnější.
La paseggiata – jednoduchý trik pro udržení váhy
To hlavní tajemství italských žen jsme si nechali nakonec. „La passeggiata“ znamená v češtině „procházka“ a v italské kultuře je velmi prostým, ale důležitým rituálem. Italky jsou zvyklé se po večeři trochu projít, setkat se s kamarádkami a jen tak brouzdat ulicemi. Těch dvacet nebo třicet minut chůze z nich přirozeným způsobem vyklepe kalorie, které právě zkonzumovaly u přeplněného stolu.
Je přitom logické, že pokud se po večeři chystáte na procházku, nesmíte se přejíst k prasknutí. Musíte zvolit takové porce, abyste se ještě mohla hýbat a vyjít ven. Důležitý totiž není ten přeplněný žaludek, ale radost z dobrého jídla a nadšení z nadcházejícího večera, který je ještě „mladý“ – a byla by škoda zabít ho sezením na gauči.
Zdroje:
https://drmasley.com/
https://telegrafi.com/
https://zenske.joj.sk/