O samotě žijící žena ve středním či zralém věku už dnes není žádným ojedinělým jevem. Spíš naopak, mnohé ženy po rozvodu či ovdovění nemají chuť do nového vztahu a preferují žít život po svém beztoho, aby jim do toho někdo mluvil. Jak ale zjistíte, zda je vaše kamarádka se single stavem opravdu spokojená, nebo to jen předstírá a ve skrytu duše se cítí osaměle? Ženu trpící samotou často prozradí nenápadné věty, které mimoděk vysloví.
Nejprve je potřeba vysvětlit, že samota a osamělost jsou dva rozdílné pojmy. Možná máte v rodině tetičku, která se v pětapadesáti s úlevou rozvedla s lenivým alkoholikem a konečně vyrazila na vysněnou cestu kolem světa nebo si otevřela obchůdek s dámskou módou. S vnoučaty se jednou za týden trochu potěší, ale málokdy kývne na hlídání, protože prostě nemá čas. Doma jí dělají společnost dva kocouři a o chlapech už nechce ani slyšet. Je naprosto šťastná.
Vdaná, a přesto osamocena
Na druhé straně existuje spousta žen, které sice nějakého manžela doma mají, ale jejich duševní cesty jsou po letech už tak rozdílné, že si s ním v podstatě nemají co říct. Dospělé děti vylétly z hnízda, dcera možná začala nový život v Austrálii a syn si našel naprosto nesnesitelnou snoubenku. Práce přináší spíš pocity vyhoření než radost a kamarádky jaksi… chybí. Stejně jako smysluplné koníčky nebo optimistická vize budoucnosti.
Jak vidíte, můžete mít manžela i rodinu, a přesto se cítit osaměle. Můžete žít sama, a přitom být spokojená. Co ale oba případy spojuje, je obvyklé tvrzení, „mně je takhle dobře, já nikoho nepotřebuju“. Kdy tomu můžete věřit?
Věty, které prozradí osamělost
Jsem v pohodě, jenom unavená
Tuto frázi vám řekne kamarádka, která si nechce na nic stěžovat, ale cítí potřebu vám vysvětlit, proč působí tak sklesle. Na únavu se dá svést cokoli, včetně zhoršeného psychického stavu způsobeného osamělostí.
Nikam moc nechodím, jsem radši doma
Jestliže má vaše známá domek s lány záhonů a bazénem, dá se tato věta pochopit. Ale pokud bydlí v malém bytečku uprostřed zástavby, značí to, že nikam nechodí, protože jednoduše není kam chodit. Co dělá doma celé dny? Asi to moc zábavné nebude.
Nikoho nepotřebuji
Toto tvrzení může být známkou sebejistoty a nezávislosti, ale jakmile se použije v kontextu „sedím doma sama a nehledám žádnou společnost“, cítíte, že je něco špatně. Každý člověk potřebuje nějakou tu sociální vazbu, to je zkrátka přirozená věc. Ty čtyři zdi na vás jednoho dne pomyslně spadnou.
Kdybych tu nebyla, nikdo si toho nevšimne
Pocit, že nikoho nezajímám a ani pes po mě neštěkne, je typický znak nedostatku hlubších vztahů. Naznačuje také snížené sebevědomí. Někdy je to jen tím, že si zájmu druhých nevšímáme nebo v něj nevěříme.
Je to všechno moje chyba
Můžu si za to sama, že jsem skončila bez chlapa. Je to moje vina, že mě děti přestaly navštěvovat. Sebeobviňování je opět průvodním jevem nedostatku sebedůvěry. Pokažené vztahy přitom obvykle mívají na svědomí obě strany.
Co děláš o víkendu?
Místo aby kamarádka přímo navrhla, abyste spolu zašly na bazén nebo do divadla, zeptá se neurčitě na váš víkendový program. Sama osobně netuší, co by mohla dělat a co by ji bavilo, ale doufá, že něco napadne vás. Že ji třeba z její osamělosti vytáhnete a navážete pevnější spojení.
Jak pomoci
Člověk uzavřený do své osamělosti se z ní velmi těžko dostává. Navrhněte kamarádce nějaký pravidelný, ale nenáročný koníček – přizvěte ji do klubu turistů, plánujte společné procházky se psem, představte ji svým dalším známým. Možná bude mít spoustu výmluv, proč bude radši sedět doma. Ale jednoho dne svou ulitku třeba prolomí a začne žít barevnější život. Vaší zásluhou.
Zdroje: