Zuzaně bylo 45 let, když její dcera odešla na vysokou do Prahy a manžel se odstěhoval k nové ženě. „Zůstala jsem v prázdném bytě s pocitem, že jsem nepřitažlivá, zestárlá a v budoucnu mě už nečeká nic jiného než nudná práce a večery o samotě s knížkou nebo televizí,“ vypráví Zuzana. Její pokusy navázat nový vztah přes seznamku nedopadly slavně. A pak to najednou přišlo.
„Popravdě řečeno, nepřišlo to samo od sebe,“ přiznává Zuzana. „Po dvou letech jsem si uvědomila, že to takhle dál nejde. Hodně jsem pila, v baru jsem byla schopná vypít několik míchaných nápojů a po příchodu domů jsem se ještě klidně dorazila nějakým sladkým likérem. Trápily mě výčitky svědomí, že si huntuji zdraví, a byla jsem psychicky na dně. Nakonec jsem vyhledala psychologa. Byl to starý trpělivý pán a vysvětlil mi, že potřebuji změnu. Doporučil mi, abych místo úpěnlivého lovení nového partnera začala u sebe.“
Nová práce, nový životní styl
Zuzana změnila účes, vyházela staré oblečení a nové vybrala spolu se stylistkou. Hned poté se jí podařilo najít nové zaměstnání, kde jen neseděla celý den u počítače, ale vyrážela za klienty do terénu a setkávala se s více lidmi. Připadala si jak znovuzrozená. Po celém dnu na nohou bývala tak unavená, že se jí už večer do baru nechtělo. Sklenička vína po večeři doma v kuchyni byla tak akorát, aby příjemně usnula.
Jenom kolega?
V nové práci si rychle našla i nové přátele. Mezi nimi byl i programátor Aleš. „Kdykoli jsem si přišla sednout do kanceláře, abych vyřídila papírování, objevil se mezi dveřmi a pronesl nějaký vtípek. Vždycky jsme prohodili pár slov a připadalo mi, že si dobře rozumíme. Brala jsem ho ale jenom jako kolegu – byl totiž o 12 let mladší,“ usmívá se Zuzana.
Kvůli věkovému rozdílu ji vůbec nenapadlo, že by se mohla Alešovi líbit nejen jako kamarádka, ale i jako žena. Až ji jednou pozval na večeři a vyznal jí své city. Zuzanu to nejprve vyvedlo z míry a vyhýbavě odpověděla, že potřebuje nějaký čas, aby si to srovnala v hlavě. Aleš ji přitahoval a lichotila jí jeho pozornost. Pořád ale v duchu zápasila s myšlenkou – co tomu řeknou lidé? V práci se jí budou smát a dcera se za ni bude stydět!
Na věku nezáleží
„Nakonec to ale byla dcera, kdo vlastně rozhodl,“ pokračuje Zuzana. „Přijela za mnou na víkend a já jí všechno vyklopila. A ještě jsem dodala, neboj, nepůjdu do toho, na zajíčky nejsem. Dcera se k mému překvapení vůbec nechichotala, ale naopak řekla: A proč bys do toho nešla? Vždyť je to dneska normální.“
Zuzana je s Alešem šťastná už rok. Nastěhoval se k ní do bytu, tráví spolu romantické večery a o víkendech vyrážejí na výlety. V práci o jejich vztahu vědí, ale žádné posměšky dosud nikdo neutrousil. „Jenom na ulici se nám stává, že se na nás lidi divně dívají,“ říká Zuzana. „Ale co je nám do nich? Je nám spolu dobře.“
Proč ne mladší?
Zuzanu samozřejmě zajímalo, co na ní Aleš takzvaně „vidí“. Proč si nenašel mladší ženu?
„Vysvětlil mi, že všechny mladší holky, se kterými se pokoušel chodit, na něho ve všem příliš tlačily. Hned se chtěly vdávat, hned chtěly dítě, a navíc od něj očekávaly, že je finančně zajistí. Nikdy z jejich strany necítil upřímnou lásku,“ říká Zuzana. Žena v jejím věku už od muže nepožaduje dítě a většinou ani peníze, protože stojí na vlastních nohou. Vztah potom může být skutečně hlavně o čistých citech a hezkých společných chvílích.
Psychologové dnes kromě toho stále více upozorňují na mužský problém, který dosud nebyl tolik diskutován: je to strach z odmítnutí. Dnešní dívky jsou emancipovanější, vzdělanější… a náročnější. Na partnera mívají vysoké požadavky a větu „promiň, budeme jen kamarádi“ používají jak na běžícím pásu. Muži kvůli tomu častěji bojují s nízkým sebevědomím a navázání kontaktu se starší ženou pro ně může být vhodným řešením už proto, že v takovém případě mají větší šanci na úspěch.
A co budoucnost?
„Samozřejmě se bojím, že za deset let budu stará bréca, zatímco Aleš jen pokvete. Má ale smysl trápit se tím, co bude zítra? Neměl by si člověk radši užívat toho momentu, co je teď?“ zamýšlí se Zuzana.
V jednom si je prý jistá: kdyby si příležitost prožít romantický vztah s Alešem nechala utéct mezi prsty, jednoho dne by toho určitě litovala. Vždyť kdo se chce v důchodu ohlédnout za životem a vidět tam jen zkrachovalé manželství a nekonečnou práci? Raději berme to, co nám život nabízí, a využijme to na maximum, dokud můžeme.
Zdroj:
Čtenářský příběh (Redakčně upraveno. Jména partnerů byla změněna pro zachování jejich soukromí. Úvodní fotografie je ilustrační.)